Vladimíru Kadeřábkovou

Referentku ve státní správě

.

Vladimíra žije v Praskolesích už 37 let. Vychovala zde dvě děti a dnes tu sleduje, jak vyrůstají i její dvě vnoučátka. Už 27 let pracuje ve státní správě, kde je každodenně v kontaktu s lidmi. Právě práce s nimi ji baví a naplňuje. I když někdy přináší náročné situace, věří, že s ochotou, pochopením a úsměvem se vždy dá najít cesta.

I Vladimíra odpověděla na naše tři otázky. Pojďte ji poznat o něco blíž.

.

Co pro Vás znamenají Praskolesy?

.

V Praskolesích žiju už 37 let. I když jsem se tady nenarodila, za všechny ty roky se pro mě staly opravdovým domovem. Vychovala jsem zde své dvě děti a dnes mám obrovskou radost, že tady vyrůstají i moje dvě roztomilá vnoučátka. Je krásné sledovat, jak na stejném místě postupně vyrůstá další generace naší rodiny.

Mám tady spoustu přátel a kamarádů a s některými z nich jsme v minulosti pořádali nejrůznější akce pro děti i dospělé. Byla to krásná setkání, na která moc ráda vzpomínám. Lidé se potkávali, bavili se spolu a obec opravdu žila.

Praskolesy jsou zkrátka místo, kam patřím. Místo, kde mám svou rodinu, přátele, vzpomínky a kam se vždycky ráda vracím. Jsou mým domovem.

.

Jaké by podle Vás měly být Praskolesy za několik let?

.

Přála bych si, aby Praskolesy zůstaly naší krásnou, upravenou a milou vesničkou, ve které se dobře žije všem generacím.

Abychom mysleli na budoucnost, na děti a mladé rodiny, ale zároveň nezapomínali ani na rodiče, prarodiče a všechny, kteří zde žijí dlouhá léta. Každá generace má v naší obci své místo a každá do ní přináší něco důležitého.

Moc bych si také přála, aby se do Praskoles vrátilo vítání občánků. Je to možná malá tradice, ale podle mě má obrovské kouzlo. Přivítat společně nový život, nového malého občánka naší obce a dát jeho rodině najevo, že sem patří, je krásný okamžik. Právě takové chvíle vytvářejí vztah k místu, ve kterém žijeme, a vzpomínky, které si rodiny nesou dál.

.

Co chcete vzkázat občanům Praskoles?

.

Chtěla bych, aby Praskolesy byly místem, na které budeme všichni pyšní a kam se budeme vždycky rádi vracet. Aby jednou naše děti, vnoučata i pravnoučata mohly vyprávět, že právě tady prožily krásné dětství, měly kolem sebe dobré lidi a že se jim v Praskolesích dobře žilo.

Přála bych si, abychom si znovu vytvářeli společné vzpomínky – od chvíle, kdy společně přivítáme naše nejmenší občánky, přes akce pro děti a rodiny až po setkávání starších generací.

Protože Praskolesy nejsou domovem jen jedné generace. Jsou domovem nás všech. A pokud se o ně budeme společně starat s láskou, respektem a zájmem jeden o druhého, věřím, že se nám tady bude krásně žít dnes i za mnoho let.

„Domov tvoří lidé a vzpomínky, které předáváme dál.“

Praskolesy NÁŠ DOMOV